Získávání druhových medů z pohledu včelaře

Med je čistý přírodní produkt. Různé druhy medů se liší se v barvě, chuti, vůni, rychlosti a formě krystalizace a mnoha dalších vlastnostech. Tyto rozdíly jsou dány rozdílnými zdroji snůšky – rostlinami, na nichž včely sbírají přírodní sladinu. Pokud za příznivých okolností pochází snůška převážně z jednoho druhu, vzniká jednodruhový med. V našich podmínkách to bývají například medy řepkové, medovicové, akátové, slunečnicové aj. Takové medy mají i na různých lokalitách velmi podobné pro druh medu typické vlastnosti. Druhové medy můžeme v mnoha ohledech přirovnat k odrůdovým vínům. Především v marketingu je užitečné se hledat u vinařů inspirace. Včelaři však mají zásadní nevýhodu. Vinař může různé odrůdy na své vinici pečlivě vytřídit a získat čistá odrůdová vína. Včelař musí čekat, co včely donesou. Relativně čisté druhové medy mohou být získány jen za příznivých okolností, které včelař mnohdy nemůže ovlivnit. Část medné produkce i u včelaře zaměřeného na druhové medy bude každoročně sklizena v podobě vícedruhové směsi, která je ovšem také plnohodnotný přírodní produkt. I směsi medů je proto třeba propagovat u zákazníků.

Proč se zabývat druhovými medy?

Produkce druhových medů může být účinným nástrojem k podpoře prodeje. Vyhledávání druhových medů může být také zálibou podobnou filatelii. V pestrosti přírody a v různosti pěstovaných zemědělských plodin je skryt velký potenciál k získávaní různých medů.

Většina včelařů, zvláště pokud chová jen několik včelstev pro zábavu, pro opylení zahrady nebo k samozásobení rodiny, nebude asi o produkci druhových medů uvažovat. Komerční včelaři jsou ekonomickými nástroji nuceni některé zásady produkce druhových medů aplikovat, alespoň u medů akátových a medovicových, které jsou v čisté podobě podstatně lépe oceněny i ve výkupu. Ovšem teprve informovaný zákazník v přímém prodeji dokáže ocenit další druhy květových medů. Vzdělaného zákazníka, který se orientuje v šíři nabídky různých druhů medů, neuspokojí uniformní květový med nabízený globálním trhem.

Širší nabídka druhových medů může podpořit odbyt medu. Zkušenosti z veřejných ochutnávek ukazují, jak individuální je obliba různých druhů medů. Některé druhy (například akátový, maliníkový nebo medovicový) lahodí chuťovým buňkám většiny lidí. S odbytem těchto druhů nebývají potíže. Je překvapivé, jak odlišně bývá hodnocen zákazníky například med pohankový, lipový nebo řepkový. I tyto mnohými zavržené medy někteří zákazníci ocení jako vynikající specialitu. Při veřejných ochutnávkách se často setkávám s odmítavým postojem k medu. Obvykle se ukáže, že tento potenciální zákazník se setkal s nevhodným druhem medu. Většina zákazníků si najde svůj oblíbený druh. Naším úkolem pak bude přizpůsobit nabídku.

Jak začít s druhovými medy?

Především je nutné znát zdroje snůšky v doletu našich včel a vlastnosti potenciálně dosažitelných druhů medů. Kromě odborné literatury a zkušených včelařů nám může pomoci také sledování denních přínosů sladiny. Přínos daného dne bývá častěji z jednoho zdroje. Řídkou sladinu necháme z plástu vykapat na bílou omyvatelnou podložku. Takto můžeme posuzovat barvu, chuť a v tomto případě také výraznou vůni čerstvého nektaru či medovice. Pak již můžeme pátrat po zdroji v okolí včelnice a přemýšlet, jak tento med získat co nejvíce jednodruhový.

Co může včelař udělat pro produkci druhových medů?

K získávání druhových medů vede poměrně obtížná cesta, pro kterou má předpoklady jen menší část včelařů. Na prvním místě je nutná dobrá znalost zdrojů snůšky. K získání širšího spektra medů je nutné mít více včelnic v různých snůškových podmínkách, nebo je třeba včely za snůškou převážet. Zde mají zřetelnou výhodu včelaři s větším počtem včelstev.

K produkci druhových medů je nezbytné vynaložit určitou práci navíc. Především je nutné častý odběr i menších množství medu kvůli „čištění medníků“ před očekávanou snůškou. Jako nezbytné se jeví používání mateří mřížky. Pokud chce včelař získat druhový med z méně vydatných snůškových zdrojů, musí chovat silná včelstva.

Existuje více speciálních metod, jak podpořit výtěžek z časných, pozdních nebo slabých snůšek. Ne vždy však budou v konečném součtu rentabilní. Někdy může být výhodné vytvářet nepřirozeně silné jednotky spojením včelstev nebo dvoumatečným způsobem včelaření. Sklizeň medu z velmi ranné dubnové snůšky významně podpoří omezení matky v kladení, jinak se bude včelstvo v této době věnovat především výchově plodu. Je nasnadě, že takový nepřirozený zásah výrazně ovlivní budoucí vývoj včelstva. Výtěžek z letní snůšky můžeme podstatně zvýšit, když uprostřed sezóny vyměníme starou matku za mladou (tzv. přepřahání matky)

Pokud chceme nabízet svým zákazníkům širší spektrum medů, musíme se připravit na skladování medu po více sezón, neboť sklizeň druhů v jednotlivých letech silně kolísá.

Vývoj poptávky nasměruje včelaře k vyhledávání žádanějších druhů medů. Cílem takto zaměřeného včelaře nebude maximální množství medu, ale prodejnost celé sklizně za dobrou cenu. K méně žádaným druhům a směsím nebude kočováno, případně budou ponechány včelám jako zimní zásoba.

Jaké druhy medů je možné u nás získat?

Nejvíce našich medů pochází z nektaru řepky, slunečnice a akátu. V lesnatých oblastech bývá v příznivých letech zdrojem hlavní snůšky medovice z jehličnatých a listnatých dřevin. Dobrým zdrojem druhových medů bývají některé málo pěstované plodiny – svazenka, pohanka, jeteloviny, kmín, fenykl, cibule, hořčice, ovocné dřeviny a mnoho jiných. Rozsáhlé pastviny poskytují medy pampeliškové a jetelové. Naopak v přírodní krajině bývají obvykle zdroje méně koncentrované, přesto v některých lokalitách a v příznivých letech lze získat poměrně čisté medy lipové, maliníkové, javorové, vrbové aj.

Se změnami v naší krajině dochází i k proměnám zdrojů snůšky. Včelaři pamětníci vzpomínají na bohaté snůšky z čistce, vičence aj. Příčinou zániku těchto zdrojů byly změny v zemědělství. Naopak v posledních desetiletích výrazně vzrostly osevní plochy nektarodárných olejnin (řepky a slunečnice). V současné době můžeme na polích potkat některé nové plodiny s včelařským významem (např. světlice barvířská, ostropestřec mariánský). Velkou nadějí pro včelaře mohou být energetické plodiny pěstované na biomasu (např. komonice, vrby, křídlatka).

Výrazným fenoménem současné krajiny jsou tzv. expanzivní rostliny. Tyto člověkem zavlečené rostliny mají schopnost samovolného šíření a svou rozpínavostí utlačují domácí květenu. Většina těchto „přivandrovalců“ poskytuje nektar, takže v budoucnu můžeme očekávat druhové medy například ze zlatobýlu kanadského, netykavky žláznaté, pajasanu, křídlatky, bolševníku, klejchy. Připomeňme, že v minulém století touto cestou zcela zdomácněl akát, který je dnes v některých oblastech pilířem rentability včelaření.

Tento text vznikl pro časopis Moderní včelař (vyšel v čísle 5/2006)